Parlamentních volby na Ukrajině 2002 - závěry
Jan Bárta


Ukrajinští voliči si zvolili svůj v pořadí již čtvrtý parlament. Parlamentní volby, které proběhly 31. 3. 2002 na další 4 roky určily složení nejvyššího orgánu zákonodárné moci. Výsledky hlasování byly oficiálně zveřejněny, procesy sestavování parlamentní většiny stále probíhají.

Následující řádky jsou pokusem o zhodnocení průběhu a výsledků voleb z hlediska dalšího vývoje ukrajinské vnitropolitické scény. Pro dokreslení je vhodné doplnit, že se voleb zúčastnilo 33 politických stran a bloků. Celkově o poslanecký mandát usilovalo skoro 7.000 kandidátů, z nichž více než 3.700 jich bylo zaregistrováno na kandidátkách politických stran a volebních bloků a více než 3.200 jich kandidovalo ve většinových volebních okruzích. Voleb se zúčastnilo 36,9 mil. oprávněných voličů, což představuje 69,7 % z celkového počtu.

V celostátním volebním okruhu zvítězil blok Viktora Juščenka “Naše Ukrajina”. Díky volebnímu systému, podle kterého je polovina z 450 poslanců volena podle poměrného volebního principu v celostátním volebním okruhu a druhá polovina mandátů je rozdělena ve 225 většinových volebních okruzích., bude mít největší zastoupení v parlamentu blok “Za jednotnou Ukrajinu”.

Průběh a výsledky parlamentních voleb 2002 na Ukrajině svědčí o tom, že:

Proběhl proces krystalizace politické scény a pohled ukrajinských voličů na účastníky parlamentních voleb byl pragmatičtější. V roce 1998 4 % hranici nutnou pro vstup do parlamentu překonalo 8 účastníků voleb, kteří získali takřka 66 % ze všech odevzdaných hlasů (viz tabulka). O čtyři roky později více než 4 % získalo 6 volebních bloků nebo politických stran, které obdržely celkově 77 %. Vítězný blok “Naše Ukrajina” Viktora Juščenka nezískal 4 % z odevzdaných hlasů pouze v Luhaňské oblasti a v Sevastopolu. Ve 3 oblastech na Západní Ukrajině (Ivano-Frankivské, Lvovské a Ternopilské) pak této hranice nedosáhly ani Komunistická strana Ukrajiny, ani blok “Za jednotnou Ukrajinu”. Kromě 6 úspěšných účastníků více než 4 % v jednotlivých oblastech překonaly pouze Blok Natálie Vitrenko (v Dněpropetrovské, Doněcké, Záporožské, Luhaňské, Mykolajevské, Oděské, Sumské, Charkovské oblasti a v Kyjevě), blok “Jednota” v Kyjevě, “Mužstvo ozimního pokolení” (v Dněpropetrovské a Charkovské oblasti) a Ruský blok (na Krymu a v Sevastopolu). Celkově tak došlo k oddělení silných subjektů politické scény od těch méně výrazných. Důležitým z hlediska výsledku pak byla schopnost získat dostatek hlasů voličů v co nejvíce oblastech.

Výsledky voleb také hovoří o tom, že ukrajinský volič se stal voličem lépe informovaným a racionálnějším. Mnohé z tzv. nepolitických projektů skončily krachem. Úspěch nezaznamenal projekt “Mužstva ozimního pokolení”, usilující o hlasy mladých voličů stejně jako projekt “Žen pro budoucnost”, který neměl s ženskou otázkou, kromě žen na kandidátce, nic společného. Ukrajinský volič se nenechal zmást ani klony politických stran, které měly na základě podobného názvu oslabit hlavní cíl projektu. A nakonec ani metoda dvojníků spočívající ve “vytváření” protikandidátů stejného příjmení nezaznamenala výrazný úspěch.

V následující tabulce jsou uvedeni účastníci parlamentních voleb na Ukrajině v roce 2002 a 1998, kteří získali v celostátním volebním obvodě více než 1 %.

 

Rok 2002

%

Rok 1998

%

Volební blok “Blok Viktora Juščenka “Naše Ukrajina””

23,58

Komunistická strana Ukrajiny

24,65

Komunistická strana Ukrajiny

20,0

Lidové hnutí Ukrajiny

9,40

Volební blok “Za jednotnou Ukrajinu”

11,83

Volební blok “Za pravdu, za lid, za Ukrajinu!”

8,56

Blok Julie Tymošenko

7,20

Strana zelených Ukrajiny

5,44

Socialistická strana Ukrajiny

6,88

Lidově-demokratická strana

5,00

Sociálně-demokratická strana Ukrajiny (spojená)

6,27

Celoukrajinské uskupení “Hromada”

4,68

   

Progresivní socialistická strana Ukrajiny

4,05

   

Sociálně-demokratická strana Ukrajiny (spojená)

4,01

Celkově těmito stranami získáno:

75,76

Celkově těmito stranami získáno:

65,79

Volební blok politických stran “Blok Natalie Vitrenko”

3,22

Agrární strana Ukrajiny

3,68

“Ženy pro budoucnost”

2,11

Strana “Reformy a pořádek”

3,13

Volební blok “Mužstvo ozimního pokolení”

1,99

Volební blok “Ukrajina práce”

3,06

Komunistická strana Ukrajiny (obnovená)

1,4

Volební blok stran “Národní fronta”

2,72

Strana zelených Ukrajiny

1,29

Volební blok “Strana práce a Liberální strana – společně!”

1,89

Politická strana “Jablko”

1,15

Volební blok “Vpřed, Ukrajino!”

1,74

Volební blok politických stran “Jednota”

1,01

Křesťansko-demokratická strana Ukrajiny

1,30

   

Blok demokratických stran NEP (vláda lidu, ekonomika, pořádek)

1,23

Celkově získáno stranami, které nepřekonali 4 % hranici:

24,24

Celkově získáno stranami, které nepřekonali 4 % hranici:

34,21

Zdroj: Institut politiky, Kyjev

Volby jako projev nedůvěry vládnoucímu establishmentu. Hlavní dělení v postojích ukrajinského elektorátu neprobíhalo po linii levice či pravice a do značné míry ani dělící linie v podobě proruské či prozápadní orientace nehrála takovou roli jako v minulosti. V programech politických stran byly ideologické konstrukce nahrazeny sliby zvýšení životní úrovně, zajištění životních potřeb občanů a vztahu k oficiální moci. Obyvatelstvo přijalo jako stěžejní otázku voleb alternativu zachování současného stavu či provedení změn personifikovanou soupeřením Viktora Juščenka a Leonida Kučmy. Třebaže se Viktor Juščenko nikdy oficiálně neprofiloval do role opozice vůči ukrajinskému prezidentovi, mnohými voliči tak vnímán byl.

Z tohoto pohledu je možné definovat výsledky voleb jako projev nedůvěry ukrajinského obyvatelstva vládnoucí moci. Pokud nebudeme brát do úvahy volební výsledek bloku “Naše Ukrajina”, tak zisk prokučmovsky orientovaného volebního bloku “Za jednotnou Ukrajinu” v celostátním volebním okruhu nedosáhl ani 12 %, zatímco součet výsledků Bloku Julie Tymošenko a Socialistické strany Ukrajiny, které se výslovně profilovaly jako opozice vůči vládnoucí skupině přestavované Leonidem Kučmou, přesáhl 14 %. Negativní image ukrajinského prezidenta dokládá i výrok ruského politického technologa Marata Gelmana, který slabý výsledek politické strany SDPU(s) odůvodňuje personifikací v očích ukrajinského elektorátu sociálních demokratů s osobou Leonida Kučmy (ZN, Последнее слово, 6. 4. 2002).

Pokračuje tendence provázání politické a ekonomické sféry, narůstá moc byrokracie. Zatímco ve volbách v  roce 1994 bylo zvoleno 32 zjevných a přibližně stejný počet skrytých podnikatelů, o čtyři roky později již bylo zvoleno 185 podnikatelů, což představovalo 41 %. K těmto bylo potřeba přičíst ještě 12 – 15 % poslanců hájících své ekonomické zájmy prostřednictvím dalších osob. Podle jiného pramene bylo mezi poslanci parlamentu zvoleného v roce 1998 364 podnikatelů, s nimž bylo přímo či nepřímo spojováno 3105 podnikatelských subjektů, které se podílely na čtvrtině importu a 10 % exportu země. Důkladné analýzy složení nového parlamentu zatím nejsou k dispozici, ale podle dosud zveřejněných údajů jsou více než tři čtvrtiny z poslanců současně i podnikateli.

Zejména na regionální úrovni je patrný proces politizace byrokratické sféry. Státní úředníci, bez ohledu na to zda jsou či nejsou členy politických stran, masivním způsobem usilovali o poslanecké mandáty všech úrovní. Podle některých politologů se během těchto voleb byrokracie stala svébytnou politickou třídou, jejímž jednotícím prvkem se stala ideologie zachování moci. Podle údajů Ústřední volební komise v tomto roce do parlamentu kandidovalo 404 (tehdy ještě činných poslanců), 260 poradců či asistentů poslanců parlamentu, 468 představitelů státní správy a samosprávy, 171 pracovníků HSP, 130 představitelů silových struktur, 115 ministerských úředníků, 27 pracovníků aparátu Nejvyšší rady Ukrajiny, 14 zaměstnanců Administrativy prezidenta, 8 předsedů oblastních rad a 2 představitelé státní oblastí administrativy. Tomu odpovídá i nově zvolený poslanecký sbor, který je v naprosté většině tvořen bývalými poslanci, podnikateli a zaměstnanci státní sféry. Viz tabulka – srovnání složení Nejvyšší rady Ukrajiny zvolené v roce 2002 a 1998:

Pracovní zařazení poslanců před jejich zvolením (%)

2002

1998

Poslanci Nejvyšší rady Ukrajiny

41

33

Podnikatelé

21

21

Vedoucí pracovníci orgánů státní správy a samosprávy

9

8

Pracovníci sociálně-kulturní sféry

6

9

Zaměstnanci občanských organizací

5

8

Vedoucí pracovníci a zaměstnanci ministerstev a státních úřadů

5

3

Straničtí pracovníci, zaměstnanci sekretariátu Nejvyšší rady Ukrajiny

5

2

Ředitelé a zaměstnanci státních podniků

4

7

Nezaměstnaní

0,4

0,7

Důchodci

1

0,5

Dělníci

0,6

1,3

Ostatní

2

6,5

Zdroj: Institut politiky, Kyjev.

Do průběhu a výsledků voleb výrazněji zasáhla tzv. Doněcká skupina. Součástí proprezidenstkého bloku “Za jednotnou Ukrajinu” byla i politická strana “Strana regionů”, která reprezentuje zájmy tzv. Doněcké skupiny. Tato skupina také podle některých novinářů organizačně zajišťovala vznik a činnost bloku “Za jednotnou Ukrajinu”. Tento blok do voleb vedený šéfem Administrace prezidenta Volodymyrem Lytvynem zaznamenal vítězství v jediné oblasti, a to Doněcké, kde získal 36,80 % odevzdaných hlasů. Vzhledem k tomu, že v Doněcké oblasti žije 12 % ze všech voličů (4,6 mil) znamená to, že každý třetí občan hlasující pro tento blok byl z Doněcké oblasti.

Analytici očekávají pokračování tzv. “tažení do centra”, tedy snahy Doněčanů o proniknutí do ústředních výkonných orgánů. Podle některých odhadů do parlamentu prošlo 60 zástupců tohoto regionu a je téměř jistý vznik parlamentní frakce “Strany regionů”. Posilování jejich pozic vede nejenom k hájení vlastních podnikatelských zájmů, ale také k obsazení maximálního možného prostoru před prezidentskými volbami v roce 2004.

Mnohem větší roli než v předchozích volbách zde hrál tzv. “administrativní zdroj” (“adminresurs”) a potenciál lídrů. Předvolební kampaň byla vedena za pomoci masivního využití tzv. administrativního zdroje. Tím je nazýván celý komplex různých faktorů a mechanismů, které umožňují státním institucím zasahovat do volební kampaně a tím i do samého průběhu voleb. Jedná se fakticky o zneužívání služebního postavení různými orgány stání moci s cílem využít kontroly nad různým zdroji ve prospěch favorizovaných účastníků voleb. Uplatňovanými možnostmi mohou být materiální zdroje (státní prostředky, materiální rezervy), zdroje v podobě kontroly představitelů moci nad celostátními i regionálními HSP, podnikatelskými strukturami, občanskými organizacemi a subjekty občanské vybavenosti jako jsou školy, nemocnice, komunální služby apod.

Vedle administrativního zdroje zvláštní význam, v porovnání s ideologií, získalo využití potenciálu charismatických lídrů. Výrazným pak byl příklad bývalého premiéra Viktora Juščenka, který se především zasloužil o vítězství volebního bloku “Naše Ukrajina” v celostátním volebním okruhu. Při sestavování volebního seznamu bloku se podílel na jeho zaplnění ve stejné míře, jako ostatní účastníci zastoupení politickými stranami. V podstatě pak na politickém trhu cena značky jednotlivé osobnosti se přiblížila k ceně politické strany.

Parlamentní volby 2002 jsou pokládány za prolog mnohem důležitějšího boje o prezidentské křeslo v roce 2004. Výsledky voleb především naznačují dva největší favority na prezidentské křeslo. Jedná se o bývalého předsedu vlády a volebního lídra “Naší Ukrajiny” Viktora Juščenka a tradičně již předsedu Komunistické strany Ukrajiny Petra Symonenka. Jistě zklamáním byla nízká podpora sociálních demokratů vedených Viktorem Medvedčukem a především “pouhých” 12 % bloku “Ze jednotnou Ukrajinu” vedeného Volodymyrem Lytvynem, a to i přes značnou podporu “administrativního zdroje”. Volodymyr Lytvyn byl také ukrajinskými novináři, podle ankety provedené Fondem “Demokratická iniciativa”, označen za nejneúspěšnějšího politika v březnu 2002. Rozvrstvení faktorů, podle kterých se voliči rozhodují: ideologie – lídr – konkrétní politika, znovu potvrdilo důležitost výrazných lídrů pro úspěch či neúspěch jednotlivých účastníků voleb. Osobnosti typu Viktora Juščenka či Julii Tymošenko byly schopny získat hlasy voličů. Na druhou stranu Volodymyr Lytvyn i přes veškeré vynaložené prostředky a masivní podporu státního aparátu nebyl schopen očekávání splnit. To musí mít na paměti ti, kteří budou připravovat strategii pro prezidentské volby.

Třebaže se díky mandátům získaných ve většinových volebních okruzích frakce vzniklá na základě bloku “Za jednotnou Ukrajinu” stala nejsilnější frakcí v ukrajinském parlamentu, není zatím ani ona schopna prosadit do vedení parlamentu své kandidáty. Faktor blížících se prezidentských voleb spolu s dalšími aspekty komplikoval proces formování vedení parlamentu spolu s vytvářením charakteristiky činnosti budoucího parlamentu. Zatím je tak možné předvídat pouze tu skutečnost, že se dvě nejsilnější frakce vzniklé na základě výsledků parlamentních voleb 2002 – “Za jednotnou Ukrajinu” a “Naše Ukrajina” budou dále štěpit. Vše ostatní je v tomto okamžiku jen obtížně předvídatelné.

Přesto lze dospět k určitému závěru. Snahy o vytvoření parlamentní většiny ze strany proprezidentských sil pravděpodobně povedou k úspěchu. Bude se ovšem jednat o většinu spíše nominální, vzniklou přinucením. Důležitější roli bude hrát tzv. většina situativní, vznikající a reagující na konkrétní situaci a především zájmy jednotlivých skupin. Z tohoto pohledu je nutné si uvědomit, že tři čtvrtiny poslanecké sněmovny je (i přes určité rozdíly) zastáncem trhu a kapitálu. Důležitou úlohu v práci nového parlamentu tak budou mít různé (akční a podnikatelské) aliance, které mohou skrývat značná překvapení.

Ukrajinský politický systém po létech nestability nabývá konkrétních kontur. Vydělily se silné subjekty schopné výrazně ovlivňovat dění na ukrajinské politické scéně. To spolu se zvyšující se schopností elektorátu se orientovat a ustálení mocenských mechanismů ve státě vede k reálnému nárůstu míry konkurence v politickém procesu. K dalšímu rozvoji stranického systému jistě přispějí i blížící se prezidentské volby. Logika boje o křeslo prezidenta předpokládá maximální konsolidaci okolo 3 – 4 kandidátů. Celkový charakter probíhajících procesů pak svědčí o tom, že tyto koalice nebudou mít v daleké perspektivě situativní, ale trvalý charakter ucházejících se o podporu co nejširších vrstev obyvatel. Jejich stabilizace provázená potlačením ideologických šablon minulosti pak přiblíží ukrajinský politických systém ještě více k Západu.



Reakce na článek